Unikající plyn páchne typickým zápachem. Dokud jej není cítit, s jistotou nejsou případné úniky natolik velké, aby byly nebezpečné. Největší rizika spojená s provozem plynového zařízení jsou ukryta v náhlých selháních. Tato rizika laik nevidí, neboť nemá patřičné znalosti. Revizní technik na základě zkušenosti, právní legislativy, norem, technických listů a návodů výrobců zhodnocuje tato rizika. Převážná většina jeho práce se odehrává v kanceláří, u zákazníka dělá pouze potřebná měření a zápis.
Nejčastějšími životu nebezpečnými selháními jsou úniky spalin do prostoru bytu při spalování plynu v provozu průtokového ohřívače vody (lidově řečeno karma) nebo kotle (platí pouze pro dnes již zastaralé, avšak stále běžné, spotřebiče v provedení B). Důvodů úniku může být hned několik. Spaliny navíc není na rozdíl od zemního plynu cítit. Dále mohou být velice nebezpečné prasklé staré pryžové hadice připojující plynové spotřebiče. Ty totiž při perforaci začnou unikat z minuty na minutu a to velmi hodně. Existuje ale i řada jiných příkladů.
Hodně! To platí ovšem pouze tehdy, pokud není optimální přívod vzduchu ke spotřebiči. Ten je nicméně optimální pouze asi v jedné setině domácností. Za optimální přívod vzduchu lze považovat například trvale neuzavíratelný otvor skrz fasádu o velikosti cca 10 x 10 cm. Trvale neuzavíratelným mám na mysli neuzavíratelným i při teplotě v exteriéru -30°C. Takže asi chápete, proč si lidé tento otvor ucpou hadrem, nebo jej dokonce úplně zruší.
Nejedná se pouze o akutní a velmi často smrtelné otravy CO, ale i při nízkých koncentracích tohoto zákeřného plynu dochází při delší expozici k závažným zdravotním problémům. Tyto problémy často nejsou ani spojovány s možným výskytem jedovatých spalin v bytě. Jedná se o kardiovaskulární nebo onkologická onemocnění, často se jako první příznak výskytu CO v bytě objevují migrény. Často se setkávám s názorem, že se dá tomuto problému zcela vyhnout hlásičem CO. Není to pravda.
V případě starých karem doporučuji jejich výměnu za elektrický bojler. Je to nejlevnější, nejbezpečnější a nejperspektivnější řešení bez nutnosti pravidelné údržby a kontrol. V případě kotle jeho výměnu za „turbo“ kotel v provedení C. Tzn. že do jeho spalovací komory je přiveden vzduch z exteriéru potrubím a následně odvedeny spaliny dalším potrubím. Spalovací komora je jinými slovy mimo prostředí bytu. K úniku CO do místnosti dojít jednoduše nemůže.
Rozdíl mezi těmito dvěma techniky je možné vysvětlit na příkladu automobilu. Sem tam dáte auto do servisu na výměnu oleje, pneumatik apod. Pak musíte v předepsaném intervalu navštívit STK, kde prověří provozuschopnost vozu. Servisní technik tedy vaše plynové zařízení udržuje v bezchybném chodu, revizní technik dohlíží na to, zda je zařízení bezpečné a v souladu s legislativou.
Toto je definováno návodem výrobce, případně nařízením revizního technika. A pochopitelně když máme podezření, že je něco špatně?
Výchozí revize se provádí před uvedením zařízení do provozu. Organizace provádějící montáž nebo úpravu stávajícího zařízení je povinna před uvedením do provozu, tzn. před vpuštěním plynu a předáním díla zákazníkovi, obstarat výchozí revizi. V praxi se toto nařízení vyhl. 85/1978 Sb. § 6 opomíjí. Ve Vašem vlastním zájmu vřele doporučuji na této výchozí revizi trvat. Zpětně Vám jí žádný soudný revizní technik nebude ochoten udělat. Při absenci výchozí revize může kromě ohrožení bezpečnosti nastat problém s případným pojistným krytím, neboť je provoz tohoto plynového zařízení protiprávní.
Provozní revize se provádí v pravidelných tříletých intervalech. Jejím smyslem je kontrola bezpečné provozuschopnosti zařízení. To znamená především kontrola provádění servisních prohlídek, kontrol spalinových cest, tlakových nádob, přívodu nebo výměny vzduchu a hybnosti hlavního uzávěru plynu. Dále kontrola těsnosti potrubí, jeho natření, uchycení a bezpočet dalších věcí, které jsou nad rámec této odpovědi. Uvádím zde jen výčet úkonů.